name | autoweek.cz
Zemřel Sergio Marchionne
26.07.2018 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Neúnavný charismatický workoholik během své poměrně krátké ale pozoruhodné kariéry v automobilovém průmyslu zanechal nesmazatelnou stopu.
Muž v černém svetru, který zachránil Fiat před zánikem a v roce 2009 k němu připojil Chrysler, který vytáhl z bankrotu, a poté ze dvou hroutících se společností vytvořil úspěšný globální koncern, zemřel ve věku 66 let. Oznámil to předseda představenstva Fiat Chrysler Automobiles John Elkann. „Bohužel to, čeho jsme se obávali, se stalo. Odešel Sergio Marchionne, velký muž a přítel,“ uvedl vnuk Gianniho Agnelliho John Elkann.
Sebedestruktivní originál
Přespával na pohovce na palubě letadla, když pravidelně cestoval mezi Turínem a Detroitem aby řídil koncern Fiat Chrysler Automobiles. V Detroitu měl jen malou kancelář v obrovském technologickém centru Chrysleru. Chodil téměř výhradně v černém - aby každé ráno ušetřil čas přemýšlením co na sebe. Byl těžký kuřák a piják silného espressa - než mu to před rokem lékaři zakázali.
Ve svých posledních veřejných vystoupeních už vypadal unavený a dýchavičný. Od března panovaly obavy o jeho zdravotním stavu. Po operaci ramene, které se podrobil koncem června, se uvádělo, že bude potřebovat určitý čas na rekonvalescenci. Proto byly odvolány jeho plánované schůzky.
V sobotu 21. července se vedoucí představitelé firem koncernu FCA a společnosti Exor, zastupující zájmy majoritního vlastníka rodiny Agnelliů, sešli v Turíně, aby v krizovém jednání rozhodli o Marchionneho nástupci, protože už bylo jasné, že jeho zdravotní stav už mu nedovolí se vrátit. Marchionne sám plánoval svůj odchod na jaro 2019 po završení svého podnikatelského plánu pro roky 2014 - 2018 s tím, že chtěl ještě do roku 2021 zůstat ve vedení automobilky Ferrari.
V souvislosti s náhlým zhoršením Marchionneho zdravotního stavu vedení FCA už v sobotu rozhodlo o jeho nahrazení ve funkci generálního ředitele FCA Michaelem Manleym, ředitelem značek Jeep a Ram. Manley k jeho úmrtí uvedl: „Marchionne byl velmi zvláštní, jedinečný člověk. Není pochyb o tom, že nám bude moc chybět.“
Imigrant dobíjející starou vlast
Syn italských přistěhovalců do Kanady se stal účetním, vystudoval práva a byl svým zaměstnavatelem vyslán do Evropy. Tady dostal nabídku aby zachránil hroutící se společnost Fiat. V době hospodářské krize odhadl potenciál SUV a pick-upů společnosti Chrysler, která procházela bankrotem, a vytvořil nepravděpodobné italsko-americké spojení, které se stalo úspěšnou globálně působící skupinou.
Syn policisty se narodil v poválečné Itálii v roce 1952 v Chieti nedaleko Pescary v kraji Abruzzo, kde byli v bojích zabiti jeho dědeček a strýc. Už v 50. letech se rodina odstěhovala do Kanady a mladý Sergio vyrůstal v Torontu. Studoval filosofii, získal magisterský titul z obchodní administrativy a vystudoval práva. Pracoval jako účetní, postupoval přes různé manažerské pozice u několika kanadských podniků. Byl daňovým specialistou, právníkem a obchodním stratégem. Pak přišel obrat - vstup do automobilového průmyslu, který z něj udělal jednoho z nejrespektovanějších manažerů současného světa. Marchionneho kariéra je svým způsobem neuvěřitelná. Jeho příběh zní jako z reklamy - nezachránil jednu krachující automobilku, ale rovnou dvě.
Záchrana skupiny Fiat
Svou pracovní kariéru začínal u účetní firmy Deloitte & Touche. Poté přešel k výrobci obalů Lawson. V roce 1994 společnost Lawson převzala švýcarskou chemickou a farmaceutickou společnost Alusuisse a jmenovala Sergia Marchionneho do jejího vedení. To znamenalo přesun do Ženevy. Tam později pracoval pro společnost SGS, která se zabývala zkoušením výrobků, ale dostala se na pokraj bankrotu. Tato společnost se posléze dostala pod kontrolu majitelů Fiatu rodiny Agnelliů. Schopný manažer si získal jejich respekt, což je vedlo k rozhodnutí jmenovat ho nejprve v roce 2003 externím poradcem a posléze v roce 2004 generálním ředitelem společnosti Fiat.
Fiat byl v červnu 2004 ve stavu klinické smrti, když byl Marchionne rodinou Agnelliů pozván, aby se pokusil vyřešit mnoho let neřešené záležitosti. Skupina Fiat v tom roce vykázala ztrátu zhruba 2,5 miliardy dolarů ze svých klíčových operací. Mnoho analytiků tehdy očekávalo, že skupina Fiat jednoduše opustí automobilový průmysl.
Do Turína Marchionne přišel v roli krizového manažera do společnost, která se ocitla v těžkých potížích s obrovskými dluhy a chaotickým vedením. Marchionnemu se tehdy vyjednat od General Motors odstupné za nerealizované smluvní závazky ve výši dvou miliard dolarů a díky tomu mohl uhradit nejdůležitější pohledávky. Pokračoval s restrukturalizací společnosti, která se dlouhé roky bránila jakýmkoliv změnám. Stál proti většině vedoucích manažerů i proti odborům. Učinil něco, co si před ním nikdo v Itálii nedovolil - začal zavírat neefektivní provozy a propouštět tisíce pracovníků.
Záchrana Chrysleru
Když se začal Fiat vzpamatovávat z nejhoršího a začal velký investiční program do nových modelů, přišla ekonomická krize v letech 2007 a 2008. Ta Marchionnemu poskytla příležitost učinit pozoruhodný tah tím, že v roce 2009 převzal kontrolu nad společností Chrysler poté, co ji americká vláda investicí ve výši 6,6 miliardy dolarů vyvedla ze stavu bankrotu.
O stavu Chrysleru v roce 2009 Marchionne říkal: „To, co jsem našel, byla společnost, kterou dlouhou dobu provozovala zahraniční entita, která z ní vyváděla vše co se dalo. V letech 2006 - 2007 byl Chrysler převeden na finančně kompetentní, ale v rámci automobilového průmyslu naprosto nekompetentní soukromé kapitálové investory. Ti jej provozovali po určitou dobu až společnost dospěla do krize. Když jsme se tam z Fiatu přišli podívat, byla to prázdná skříň pokud jde o technologie i produkty. A tak jsme začínali od začátku.“
Jeho záchranné kroky v Detroitu byly opět úspěšné, a tak se obě společnosti sloučily do koncernu FCA. Do roku 2014 se společnost natolik finančně zotavila, že mohla být uvedena na burze v New Yorku s hodnotou, která byla desetkrát vyšší než v době, kdy ji Marchionne přebíral. Významným přínosem k tomu bylo využití synergií mezi Chryslerem a Fiatem v míře, jaké se před tím Daimleru v rámci neúspěšného projektu Daimler Chrysler nikdy nepodařilo dosáhnout. Oddělil výrobu pick-upů Ram od značky Dodge a dosáhl globalizace prodeje vozů Jeep. Současně s tím nahradil mladými americkými manažery detroitské veterány, kteří zde zbyli po působení Daimleru. Reklamní akce Oliviera Francoise „Imported from Detroit“ se setkala s obrovským úspěchem a znovu vrátila respekt k firmě nejen mezi zákazníky, ale také mezi jejími zaměstnanci a prodejci.
Úspěchy i spory
V roce 2014 Fiat získal Chrysler plně do svého vlastnictví. Jenže ne vše se vyvíjelo podle Marchionneho plánů. Rozšíření modelové nabídky všech značek se nezdařilo, protože nevyšla sázka na malá hospodárná auta Fiat. Spolu s oživením americké ekonomiky se naopak vrátil zájem o velké pick-upy a SUV. To pomohlo značkám Jeep a Ram, ale evropské aktivity nebyly zdaleka tak úspěšné.
V USA se zlobou reagoval na obvinění agentury EPA, že některá auta FCA používají podobný podvodný software jako Volkswagen. Spor se vyhrotil natolik, že nyní mají Ram a Jeep problém se získáním homologace pro provoz v USA. Už v roce 2011 se musel omluvit za ostrou kritiku úrokové sazby na vládní půjčku k zachránění Chrysleru. V roce 2015 zase měl ostré střety s vedením odborové organizace UAW. V Itálii se proti jeho strategii stavěli politici i odbory. Přesto pod jeho vedením společnost na obou stranách Atlantiku prosperovala a výhled do budoucna je velmi optimistický.
Výhled do budoucna
Ve výhledu do budoucna Marchionne označoval velikost FCA za nedostatečnou a proto se snažil najít partnery u svých hlavních konkurentů. Vyjednával s Fordem a pokoušel se o nové spojení s General Motors, ale to se nepodařilo.
V rámci strategického plánu pro příští roky, který Marchionne představil v červnu, vyplývá zaměření na velká SUV a pick-upy s pozvolnou likvidací malých osobních aut. Proto chtěl podporovat především značky Jeep, Ram, Alfa Romeo a Maserati na úkor Chrysleru, Dodge nebo Fiatu. Marchionnemu bylo rovněž vytýkáno, že neinvestoval do nových technologií, jako jsou elektromobilita a autonomní řízení. Marchionne ale dával přednost před vlastními investicemi spolupráci s jinými společnostmi, jako s Waymo při vývoji autonomních vozidel. V novém strategickém plánu je na vývoj elektrických a hybridních vozidel připraveno 10,5 miliardy dolarů.
Sebedestruktivní originál
Přespával na pohovce na palubě letadla, když pravidelně cestoval mezi Turínem a Detroitem aby řídil koncern Fiat Chrysler Automobiles. V Detroitu měl jen malou kancelář v obrovském technologickém centru Chrysleru. Chodil téměř výhradně v černém - aby každé ráno ušetřil čas přemýšlením co na sebe. Byl těžký kuřák a piják silného espressa - než mu to před rokem lékaři zakázali.
Ve svých posledních veřejných vystoupeních už vypadal unavený a dýchavičný. Od března panovaly obavy o jeho zdravotním stavu. Po operaci ramene, které se podrobil koncem června, se uvádělo, že bude potřebovat určitý čas na rekonvalescenci. Proto byly odvolány jeho plánované schůzky.
V sobotu 21. července se vedoucí představitelé firem koncernu FCA a společnosti Exor, zastupující zájmy majoritního vlastníka rodiny Agnelliů, sešli v Turíně, aby v krizovém jednání rozhodli o Marchionneho nástupci, protože už bylo jasné, že jeho zdravotní stav už mu nedovolí se vrátit. Marchionne sám plánoval svůj odchod na jaro 2019 po završení svého podnikatelského plánu pro roky 2014 - 2018 s tím, že chtěl ještě do roku 2021 zůstat ve vedení automobilky Ferrari.
V souvislosti s náhlým zhoršením Marchionneho zdravotního stavu vedení FCA už v sobotu rozhodlo o jeho nahrazení ve funkci generálního ředitele FCA Michaelem Manleym, ředitelem značek Jeep a Ram. Manley k jeho úmrtí uvedl: „Marchionne byl velmi zvláštní, jedinečný člověk. Není pochyb o tom, že nám bude moc chybět.“
Imigrant dobíjející starou vlast
Syn italských přistěhovalců do Kanady se stal účetním, vystudoval práva a byl svým zaměstnavatelem vyslán do Evropy. Tady dostal nabídku aby zachránil hroutící se společnost Fiat. V době hospodářské krize odhadl potenciál SUV a pick-upů společnosti Chrysler, která procházela bankrotem, a vytvořil nepravděpodobné italsko-americké spojení, které se stalo úspěšnou globálně působící skupinou.
Syn policisty se narodil v poválečné Itálii v roce 1952 v Chieti nedaleko Pescary v kraji Abruzzo, kde byli v bojích zabiti jeho dědeček a strýc. Už v 50. letech se rodina odstěhovala do Kanady a mladý Sergio vyrůstal v Torontu. Studoval filosofii, získal magisterský titul z obchodní administrativy a vystudoval práva. Pracoval jako účetní, postupoval přes různé manažerské pozice u několika kanadských podniků. Byl daňovým specialistou, právníkem a obchodním stratégem. Pak přišel obrat - vstup do automobilového průmyslu, který z něj udělal jednoho z nejrespektovanějších manažerů současného světa. Marchionneho kariéra je svým způsobem neuvěřitelná. Jeho příběh zní jako z reklamy - nezachránil jednu krachující automobilku, ale rovnou dvě.
Záchrana skupiny Fiat
Svou pracovní kariéru začínal u účetní firmy Deloitte & Touche. Poté přešel k výrobci obalů Lawson. V roce 1994 společnost Lawson převzala švýcarskou chemickou a farmaceutickou společnost Alusuisse a jmenovala Sergia Marchionneho do jejího vedení. To znamenalo přesun do Ženevy. Tam později pracoval pro společnost SGS, která se zabývala zkoušením výrobků, ale dostala se na pokraj bankrotu. Tato společnost se posléze dostala pod kontrolu majitelů Fiatu rodiny Agnelliů. Schopný manažer si získal jejich respekt, což je vedlo k rozhodnutí jmenovat ho nejprve v roce 2003 externím poradcem a posléze v roce 2004 generálním ředitelem společnosti Fiat.
Fiat byl v červnu 2004 ve stavu klinické smrti, když byl Marchionne rodinou Agnelliů pozván, aby se pokusil vyřešit mnoho let neřešené záležitosti. Skupina Fiat v tom roce vykázala ztrátu zhruba 2,5 miliardy dolarů ze svých klíčových operací. Mnoho analytiků tehdy očekávalo, že skupina Fiat jednoduše opustí automobilový průmysl.
Do Turína Marchionne přišel v roli krizového manažera do společnost, která se ocitla v těžkých potížích s obrovskými dluhy a chaotickým vedením. Marchionnemu se tehdy vyjednat od General Motors odstupné za nerealizované smluvní závazky ve výši dvou miliard dolarů a díky tomu mohl uhradit nejdůležitější pohledávky. Pokračoval s restrukturalizací společnosti, která se dlouhé roky bránila jakýmkoliv změnám. Stál proti většině vedoucích manažerů i proti odborům. Učinil něco, co si před ním nikdo v Itálii nedovolil - začal zavírat neefektivní provozy a propouštět tisíce pracovníků.
Záchrana Chrysleru
Když se začal Fiat vzpamatovávat z nejhoršího a začal velký investiční program do nových modelů, přišla ekonomická krize v letech 2007 a 2008. Ta Marchionnemu poskytla příležitost učinit pozoruhodný tah tím, že v roce 2009 převzal kontrolu nad společností Chrysler poté, co ji americká vláda investicí ve výši 6,6 miliardy dolarů vyvedla ze stavu bankrotu.
O stavu Chrysleru v roce 2009 Marchionne říkal: „To, co jsem našel, byla společnost, kterou dlouhou dobu provozovala zahraniční entita, která z ní vyváděla vše co se dalo. V letech 2006 - 2007 byl Chrysler převeden na finančně kompetentní, ale v rámci automobilového průmyslu naprosto nekompetentní soukromé kapitálové investory. Ti jej provozovali po určitou dobu až společnost dospěla do krize. Když jsme se tam z Fiatu přišli podívat, byla to prázdná skříň pokud jde o technologie i produkty. A tak jsme začínali od začátku.“
Jeho záchranné kroky v Detroitu byly opět úspěšné, a tak se obě společnosti sloučily do koncernu FCA. Do roku 2014 se společnost natolik finančně zotavila, že mohla být uvedena na burze v New Yorku s hodnotou, která byla desetkrát vyšší než v době, kdy ji Marchionne přebíral. Významným přínosem k tomu bylo využití synergií mezi Chryslerem a Fiatem v míře, jaké se před tím Daimleru v rámci neúspěšného projektu Daimler Chrysler nikdy nepodařilo dosáhnout. Oddělil výrobu pick-upů Ram od značky Dodge a dosáhl globalizace prodeje vozů Jeep. Současně s tím nahradil mladými americkými manažery detroitské veterány, kteří zde zbyli po působení Daimleru. Reklamní akce Oliviera Francoise „Imported from Detroit“ se setkala s obrovským úspěchem a znovu vrátila respekt k firmě nejen mezi zákazníky, ale také mezi jejími zaměstnanci a prodejci.
Úspěchy i spory
V roce 2014 Fiat získal Chrysler plně do svého vlastnictví. Jenže ne vše se vyvíjelo podle Marchionneho plánů. Rozšíření modelové nabídky všech značek se nezdařilo, protože nevyšla sázka na malá hospodárná auta Fiat. Spolu s oživením americké ekonomiky se naopak vrátil zájem o velké pick-upy a SUV. To pomohlo značkám Jeep a Ram, ale evropské aktivity nebyly zdaleka tak úspěšné.
V USA se zlobou reagoval na obvinění agentury EPA, že některá auta FCA používají podobný podvodný software jako Volkswagen. Spor se vyhrotil natolik, že nyní mají Ram a Jeep problém se získáním homologace pro provoz v USA. Už v roce 2011 se musel omluvit za ostrou kritiku úrokové sazby na vládní půjčku k zachránění Chrysleru. V roce 2015 zase měl ostré střety s vedením odborové organizace UAW. V Itálii se proti jeho strategii stavěli politici i odbory. Přesto pod jeho vedením společnost na obou stranách Atlantiku prosperovala a výhled do budoucna je velmi optimistický.
Výhled do budoucna
Ve výhledu do budoucna Marchionne označoval velikost FCA za nedostatečnou a proto se snažil najít partnery u svých hlavních konkurentů. Vyjednával s Fordem a pokoušel se o nové spojení s General Motors, ale to se nepodařilo.
V rámci strategického plánu pro příští roky, který Marchionne představil v červnu, vyplývá zaměření na velká SUV a pick-upy s pozvolnou likvidací malých osobních aut. Proto chtěl podporovat především značky Jeep, Ram, Alfa Romeo a Maserati na úkor Chrysleru, Dodge nebo Fiatu. Marchionnemu bylo rovněž vytýkáno, že neinvestoval do nových technologií, jako jsou elektromobilita a autonomní řízení. Marchionne ale dával přednost před vlastními investicemi spolupráci s jinými společnostmi, jako s Waymo při vývoji autonomních vozidel. V novém strategickém plánu je na vývoj elektrických a hybridních vozidel připraveno 10,5 miliardy dolarů.
Další články
© 2025 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz