name | autoweek.cz

Nenápadná cesta do pekel

09.03.2024 | Vladimír Rybecký | Autoservis

Právě vyšlo nové vydání magazínu Autoservis & mobilita. Je volně dostupné ve formě pdf zde. Na ukázku přinášíme úvodník. 

Jestliže si někdo myslí, že čínské značky chtějí získat evropský trh auty, jejichž nevalnou technickou úroveň vyvažuje nízká cena dosahovaná z velké části pomocí státních dotací, pak bych mu doporučil, aby se seznámil s technickými inovacemi představovanými společností BYD na letošním miniautosalonu v Ženevě. Špičková technologie hybridního pohonu využívá spalovací motor s termální účinností 43,04 %. Tomu se z evropské produkce blíží jen Renault s motorem svého hybridního pohonu modelu Austral s hodnotou 41 %. Této čínské techniky se ale nemusíme obávat, protože navzdory snížení o 90 % nebudou emise CO₂ ve výfuku jejich vozidel nulové.

Přitom představitelé čínské společnosti připomínají, že to jsou jen ukázky technologií už používaných v sériové výrobě a na skutečně průlomové inovace si máme počkat až do konce dubna na autosalon v Pekingu... Pozoruhodné přitom je, že tato čínská společnost se netají tím, že vyjma vlastních akumulátorů a elektroniky se na konstrukci jejích vozů velkou měrou podílejí evropské firmy - ovšem s produkty nejen vyráběnými, ale i vyvíjenými v Číně.

Velký tématem poslední doby jsou odsuny výroby z Evropy do Spojených států případně do Asie především za nižšími cenami energií. Velké společnosti z evropského automobilového průmyslu jedna za druhou hlásí snižování počtu zaměstnanců. Většinou se při tom vyčíslují tisíce uvolňovaných pracovníků z výroby. Za těmito informacemi se skrývá i propouštění techniků z evropských vývojových center. Jenže pokud si s tím dáme dohromady i informace, které neplní první stránky zpravodajství, tak zjistíme, že tytéž firmy budují a otevírají nová výzkumná a vývojová centra v Číně!

Důvodem samozřejmě nejsou drahé energie. Příčin je víc, ale dvě jsou zcela zásadní. Zatímco v Číně dokáží objevovat a podporovat nejen talentované sportovce a umělce, ale také perspektivní techniky, v Evropě se pro stále větší část mládeže stává životním cílem práce ve státních službách nebo v nevládních organizacích. O náročné technické studium projevuje zájem stále méně dětí, takže najít schopné vývojáře je čím dál složitější. Také jsou tu obrovské byrokratické bariéry nedovolující v Evropě budování a testování čehokoliv nového. To, co lze v Číně realizovat během několika měsíců v EU trvá mnoho let.

Skutečnosti, že v České republice navzdory tomu v několika firmách automobilového průmyslu stále probíhá vývoj špičkových technologií, je tak trochu zázrak. Tyto firmy by média měla chválit a věnovat jim víc pozornosti, aby se třeba i jejich nejlepší technici mohli stát pro mládež lepším vzorem než nejrůznější pochybné pseudocelebrity.

   Ing. Vladimír Rybecký, šéfredaktor