autoweek.cz

Německá vláda odhodlaně kráčí k ekonomické sebevraždě

15.02.2024 | | Aktuality

Z komentáře Milana Smutného ve Světě hospodářství - sázka Německa na občasné zdroje energie dostala nyní za vyučenou od renomované poradenské firmy,  podle níž má země postavit méně OZE, ale 50 GW nových plynových elektráren se stabilním výkonem.

Kurz německé vlády ke 100% závislosti na občasných zdrojích energie dostal trhliny. Nová analýza zjistila, že Němcům bude navzdory dotačně drahým stovkám gigawattů jmenovitého výkonu solárů a větrníků chybět k pokrytí reálné spotřeby nadále výkon 54 GW stabilních zdrojů. Mezitím kvůli nezvládnutelným cenám energie a byrokracii průmysl masivně opouští potápějící se loď s názvem Germany. To je hodně špatná zpráva také pro Českou republiku, vlastně 17. spolkovou zemi Německa s třetinovým podílem exportu českého zboží právě do země našeho souseda. 

Po měsících dohadování se nesourodá vládní koalice socialistů (SPD), Zelených a liberálních demokratů (FDP) v čele s kancléřem Olafem Scholzem dohodla na tzv. elektrárenské strategii. Německý průmysl si krátce oddechl do doby, než se objevily další trhliny pod čarou ponoru německé ekonomiky. Zdá se být rozumné, že vláda napřed vypíše aukce na vybudování záložních plynových elektráren s výkonem 10 GW.

Avšak nyní, když nová studie společnosti McKinsey zjistila, že do roku 2035 bude ve špičce chybět 54 GW stabilních turbínových zdrojů, aby dorovnaly nestabilní, občasné a na povětrnostních podmínkách závislé zdroje, je jasnější, že řešení je v nedohlednu a bude stát daňové poplatníky nepředstavitelné peníze. Dosavadní náklady 500 miliard eur (1,25 bilionu korun) na zelenou německou tranzici budou následovány ještě větší lavinou nákladů v řádu bilionů eur.

Němečtí odběratelé již nyní platí velké částky za elektřinu, která se nevyrábí

Není to tak dávno, co výpočty financování přechodu na novou energetiku odhalily novou špatnou zprávu: Specializovaná berlínská poradenská společnost e.venture vypočítala, že navzdory obrovským investicím bude do roku 2040 přetrvávat deficit dodávek ve výši přibližně čtvrtiny roční poptávky po elektřině. Další zvýšení kapacity výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů by tento deficit snížilo, ale ne v době špičkového zatížení. Vyrovnávat to záložními elektrárnami by znamenalo astronomicky zvýšit náklady, přičemž tyto elektrárny by se v praxi využívaly ještě méně často. Zvyšující se podíl náhodně fungujících zdrojů by byl kompenzován mohutným parkem elektráren jen pro nepředvídané události.

Studie McKinsey &Company „Budoucnost dodávek elektřiny“ upozornila, že Německo bude v rostoucí míře závislé na velkém dovozu elektřiny. Podle aktuálních prognóz bude potřeba dovážet výkon až 30 GW – ekvivalent 20 velkých elektráren – v hodinách špičkové spotřeby elektřiny. Navíc se soustavou založenou na 80 % obnovitelných zdrojů by se v roce 2035 statisticky očekávalo 130 hodin bez pokrytí elektřinou (pro Česko je maximum chybějící elektřiny, tzv. nedodávky, na hodnotě 15 hodin ročně).

Poradenská firma doporučila, aby Německo místo plánu již 506 GW instalovaného výkonu hlavně v solárních a větrných elektrárnách v roce 2035 postavilo „jen“ 350 GW (nyní 150 GW). Místo toho má vybudovat dalších 50 GW stabilního záložního výkonu v plynových elektrárnách posléze přeměněných na spalování zeleného vodíku. (Česko chce také zčásti nahradit uhlí plynovými elektrárnami, ale nemá dojednány ani dodávky technologií, zvláště turbín do Siemense, ani kapacitní platby v EU; každá nová velká plynová elektrárna by zvýšila současný dovoz plynu do ČR až o 20 %).

Německo i Česko se ve spotřebě elektřiny vrátily hluboko do 90. let

Meziročně klesla čistá spotřeba elektřiny v Německu (tj. bez vlastní spotřeby při výrobě a bez ztrát z produkce a přenosu) o 56,9 TWh na 486,7 TWh. Tento rozdíl je mimochodem bezmála roven čisté spotřebě elektřiny České republiky za rok 2023. Jak Německo, tak Česko se tak ve spotřebě elektřiny vrátily hluboko do 90. let. Jestliže zelení propagandisté aplaudují nižším emisím, podstatou poklesu spotřeby elektřiny je korelace s prudkým propadem ekonomiky zaviněné nepřijatelně vysokými cenami energie. Německé HDP meziročně kleslo o 0,3 %, české HDP o 0,4 %. 

Německo opouští významný průmysl a fakta jsou zdrcující. Ekonomický institut IW vypočítal, že z Německa v roce 2022 odteklo o 132 miliardy dolarů více přímých investic, než bylo za stejné období ve Spolkové republice investováno. Nejde jen o nejvyšší čisté odlivy, jaké kdy byly v Německu zaznamenány. Německo trpí nejvyšším odlivem kapitálu ze všech zemí OECD. Spolkový svaz německého průmyslu BDI sdělil, že 67 % německých firem z části či zcela přesouvá výrobu do zahraničí. Jde o firmy produkující strojírenské výrobky, chemické produkty či automobily.

Jak uvedl zpravodajský portál televize NTV, společnosti BASF, Bosch, Volkswagen, Bayer, Continental jedna za druhou oznamují hromadné propouštění. Jen před několika dny dodavatel automobilových dílů ZF Friedrichshafen oznámil, že může být potenciálně ztraceno až 12 000 německých pracovních míst. „Výrobní průmysl může shořet,“ varovaly průmyslové asociace a upozornily, že špičkový německý chemický průmysl ztratil během dvou let 23 % objemu výroby. V dopise kancléři Olafovi Scholzovi minulý týden šéfové čtyř hlavních německých podnikatelských svazů (DIHK, BDA, BDI a ZDH) varovali: „Frustrace a nejistota mezi mnoha společnostmi roste – a přesun průmyslové výroby do zahraničí se zvyšuje. Naléhavě apelujeme na vás a celou spolkovou vládu, abyste nyní přijali opatření.“

Německé průmyslové podniky prchají všemi směry. V současné době jsou přitahovány zhruba ve stejném poměru k ostatním zemím EU, Asii a USA – přičemž USA jsou výrazně atraktivnější, zatímco Čína oslabuje. Z pohledu firem jsou rozumnými opatřeními k posílení Německa jako průmyslového stanoviště především snížení byrokracie a konkurenceschopné ceny energie.

Pokračující vládní strategie a ideologická předpojatost pro zelenou tranzici jsou bohužel spíše zárukou toho, že ceny energie klesat nebudou. Spíše naopak. A to jak u elektřiny, tak u plynu, protože s plánovaným růstem plynových elektráren jako „rezervních zdrojů“ pro produkčně nevyzpytatelné soláry a větrníky a pro jejich nahrazení drahým zeleným vodíkem bez ekonomicky realistického plánu výroby a celé logistiky je budoucnost energetiky a tím i ekonomiky Německa spíše v temnotách.

Mezitím voliči na zelený kurz vlády Olafa Scholze reagují drtivou kritikou, kdy 80 % populace o výrazu Energiewende raději nechce nic slyšet. Brutálně rostoucí náklady za energii, prosazovaný drahý přechod na vytápění domu teplenými čerpadly a jejich povinné zateplení, plánované další emisní daně za bydlení, dopravu a pohonné hmoty a dovoz komodit ze zahraničí, to vše je trpkým koktejlem s převládající zelenou barvou. V polovině svého vládnutí je tak Scholzova vláda v Berlíně na odstřel.

V mezinárodním žebříčku oblíbenosti politiků ve světě je německý kancléř Olaf Scholz nyní třetí od konce s podporou 20 % voličů a vysloveným odporem 76 % voličů. Za ním na předposledním místě oblíbenosti je český premiér Petr Fiala s podporou 17 % voličů a proti němu je rovněž 76 % voličů. Poslední místo obsazuje nynější japonský předseda vlády utopený ve finančním skandálu. Pokud se budou parlamentní volby konat v řádném termínu, mají je Němci jako Češi shodně na podzim 2025.

Celý text najdete zde.

  Milan Smutný