name | autoweek.cz
Ferrari z roku 1956 vydraženo za 28 milionů dolarů
14.12.2015 | Vladimír Rybecký | Auto archív
Při aukci Sotheby`s v New Yorku bylo prodáno závodní Ferrari 290 MM za 28 milionů dolarů, čímž se zařadilo na třetí místo nejdražších aut světa.
Koncem dubna 1956 vyslala Scuderia Ferrari na start závodu Mille Miglia čtyři na první pohled velmi podobné vozy s motory o objemu 3,5 l - dva čtyřválce 860 Monza a dva zcela nové V12 290 MM. Čtyřválce navržené Aureliem Lampredim představovaly vrchol vývoje sportovních vozů z Maranella posledních let, zatímco dvanáctiválce ukazovaly zcela nový směr pro nejbližší budoucnost. Návrat k motorům V12 odstartoval příchod legendárního konstruktéra Vittoria Jana, který během roku 1955 přišel do Maranella spolu s tím, když Scuderia převzala monoposty formule 1 Lancia D50.
Tvůrce úspěšných vozů Alfa Romeo z meziválečného období Jano měl k ruce dva mladé asistenty Andreu Fraschettiho a Vittoria Bellantaniho. Tipo 290 MM se stal prvním výsledkem jejich společné práce. Motor V12 3,5 l měl dvě svíčky na válec, celkem čtyři rozdělovače Magneti-Marelli a tři dvojité karburátory Weber 46 DCF3. Výkon motoru byl 320 k při 7300/min. Převodovka byla čtyřrychlostní. Přední kola byla nezávisle zavěšena s pérováním vinutými pružinami a se zkrutným stabilizátorem. Vzadu byla náprava typu de Dion s příčným listovým perem. Hydraulicky ovládané brzdy byly bubnové. Krásnou aerodynamickou karoserii dodala Carozzeria Scaglietti. Její tvary se staly předzvěstí podoby sportovních vozů Ferrari pro následujících deset let.
V Brescii se na startu závodu Mille Miglia do dvou vozů 290 MM posadili mladý Eugenio Castellotti a v té době už třínásobný mistr světa formule 1 Juan Manuel Fangio, který do Maranella přišel od Mercedesu. Ač v tomto typu závodů svou úspěšnou kariéru začínal, Argentinec nebyl příznivcem vytrvalostních silničních závodů a tomu odpovídal i výsledek - Fangio dojel do cíle na čtvrtém místě, zatímco Castellotti zvítězil. Mezi nimi dojeli Peter Collins a Luigi Musso s oběma čtyřválci.
Celkem byly vyrobeny čtyři kusy modelu 290 MM. S jedním z nich Maurice Trintignant a Phil Hill vyhráli Velkou cenu Švédska, čímž pro Ferrari zajistili třetí titul mistra světa značek v prvních čtyřech ročnících tohoto šampionátu.
Fangiovo Ferrari 290 MM s šasi číslo 0626 v roce 1957 získal tým Temple Buell a později vystřídal několik dalších majitelů. Závodil až do roku 1964 a během své dlouhé kariéry neměl žádnou nehodu, takže se zachoval ve vysoce původním stavu, což je u závodních vozů Ferrari z 50. let velmi výjimečné. V roce 1970 vůz získal známý sběratel vozů Ferrari Pierre Bardinon, který jej prodal v roce 2004.
Tento vůz byl spolu s bohatou dokumentací, týkající se celé jeho závodní činnosti, byl na aukci společnosti Sotheby`s v New Yorku prodán za 28 milionů dolarů. Stal se tak třetím nejdražším automobilem všech dob - po monopostu F1 Mercedes-Benz W196, s nímž v roce 1954 jezdil rovněž Juan Manuel Fangio a za nějž bylo v roce 2013 vyplaceno 29,6 milionu USD, a za vloni prodanou berlinettou Ferrari 250 GTO z roku 1962, jejíž cena se vyšplhala na dosud rekordních 38 115 000 dolarů.
Tvůrce úspěšných vozů Alfa Romeo z meziválečného období Jano měl k ruce dva mladé asistenty Andreu Fraschettiho a Vittoria Bellantaniho. Tipo 290 MM se stal prvním výsledkem jejich společné práce. Motor V12 3,5 l měl dvě svíčky na válec, celkem čtyři rozdělovače Magneti-Marelli a tři dvojité karburátory Weber 46 DCF3. Výkon motoru byl 320 k při 7300/min. Převodovka byla čtyřrychlostní. Přední kola byla nezávisle zavěšena s pérováním vinutými pružinami a se zkrutným stabilizátorem. Vzadu byla náprava typu de Dion s příčným listovým perem. Hydraulicky ovládané brzdy byly bubnové. Krásnou aerodynamickou karoserii dodala Carozzeria Scaglietti. Její tvary se staly předzvěstí podoby sportovních vozů Ferrari pro následujících deset let.
V Brescii se na startu závodu Mille Miglia do dvou vozů 290 MM posadili mladý Eugenio Castellotti a v té době už třínásobný mistr světa formule 1 Juan Manuel Fangio, který do Maranella přišel od Mercedesu. Ač v tomto typu závodů svou úspěšnou kariéru začínal, Argentinec nebyl příznivcem vytrvalostních silničních závodů a tomu odpovídal i výsledek - Fangio dojel do cíle na čtvrtém místě, zatímco Castellotti zvítězil. Mezi nimi dojeli Peter Collins a Luigi Musso s oběma čtyřválci.
Celkem byly vyrobeny čtyři kusy modelu 290 MM. S jedním z nich Maurice Trintignant a Phil Hill vyhráli Velkou cenu Švédska, čímž pro Ferrari zajistili třetí titul mistra světa značek v prvních čtyřech ročnících tohoto šampionátu.
Fangiovo Ferrari 290 MM s šasi číslo 0626 v roce 1957 získal tým Temple Buell a později vystřídal několik dalších majitelů. Závodil až do roku 1964 a během své dlouhé kariéry neměl žádnou nehodu, takže se zachoval ve vysoce původním stavu, což je u závodních vozů Ferrari z 50. let velmi výjimečné. V roce 1970 vůz získal známý sběratel vozů Ferrari Pierre Bardinon, který jej prodal v roce 2004.
Tento vůz byl spolu s bohatou dokumentací, týkající se celé jeho závodní činnosti, byl na aukci společnosti Sotheby`s v New Yorku prodán za 28 milionů dolarů. Stal se tak třetím nejdražším automobilem všech dob - po monopostu F1 Mercedes-Benz W196, s nímž v roce 1954 jezdil rovněž Juan Manuel Fangio a za nějž bylo v roce 2013 vyplaceno 29,6 milionu USD, a za vloni prodanou berlinettou Ferrari 250 GTO z roku 1962, jejíž cena se vyšplhala na dosud rekordních 38 115 000 dolarů.
Další články
© 2025 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz