name | autoweek.cz

Evropské plány na vodík závisí na nejistém dovozu

13.02.2024 | | Aktuality

Zpráva nevládní organizace Transport & Environment na základě studie šesti důležitých exportních zemí uvádí, že EU by neměla spoléhat na nejistý dovoz vodíku aby splnila své přehnaně ambiciózní cíle.

Navzdory velkému humbuku kolem vodíku je v posuzovaných zemích financováno pouze 1 % plánované produkce zeleného vodíku. Evropa by se proto měla zaměřit na rozvoj vlastních dodávek než se obrátí na země, které v mnoha případech nejsou schopny rychle zvýšit výrobu vodíku a postrádají potřebnou infrastrukturu pro jeho vývoz do Evropy, uvádí Transport & Environment (T&E).

Geert Decock, manažer pro elektřinu a energii v organizaci T&E, řekl: „Vzhledem k tomu, že evropští politici létají po celém světě, aby zajistili dohody o vodíku, je velmi potřebná kontrola reality. Většina zemí, na které se Evropa při dovozu spoléhá, není vůbec připravena zvýšit výrobu.“

Plán evropské unie RePowerEU, o které bylo narychlo rozhodnuto po ruské invazi na Ukrajinu, stanoví cíl využívat do roku 2030 20 milionů tun obnovitelného vodíku, přičemž polovina z toho má pocházet z dovozu. Poradenská společnost Ricardo se jménem T&E podívala na šest zemí s velkými plány na export vodíku do EU: Norsko, Chile, Egypt, Maroko, Namibii a Omán. Odhaduje se, že tyto země dohromady by byly schopny dodat pouze čtvrtinu z 10 milionů tun dovozu, který RePowerEU požaduje.

Analýza národních strategií šesti zemí ukazuje, že EU je považována za klíčový trh pro vývoz vodíku. Omán například očekává, že v roce 2030 bude do EU vyvážet více než dvě třetiny své produkce. Velkým problémem však je, že mnohé tyto exportní země jsou silně závislé na fosilních palivech a nemají dostatek vody, takže čelí velkým překážkám při navyšování výroby.

Čistá elektrická energie

Kromě Norska má zbývajících pět zemí v současnosti omezenou kapacitu obnovitelných zdrojů. Například Omán je pro napájení své sítě téměř výhradně závislý na fosilních palivech. Tyto země proto budou vyžadovat obrovské investice do výroby čisté elektřiny pro vývoz zeleného vodíku a také pro dekarbonizaci svých vlastních sítí.

Nejextrémnějším případem je Namibie, která ke splnění plánovaného vývozu vodíku do EU potřebuje více než desetinásobek předpokládané spotřeby elektřiny v zemi do roku 2030. Přitom polovina Namibijců v současnosti nemá přístup k elektřině.

Voda

Vodík také vyžaduje značné množství vody. K výrobě 2,6 Mt H₂, plánovaného na export do EU v roce 2030, by bylo zapotřebí 55 až 80 milionů tun vody. Všechny sledované země kromě Norska budou v nadcházejících desetiletích čelit značnému nedostatku vody.

Infrastruktura

V současnosti neexistuje infrastruktura pro přepravu vodíku na dlouhé vzdálenosti. Výstavba vodíkových potrubí, například do severní Afriky, by trvala roky. To znamená, že jediný schůdný způsob, jak dovážet vodík, je v současné době ve formě e-paliv, jako jsou e-amoniak, e-metanol a e-kerosen, která mohou být přepravována na lodích.

Výroba v EU

Evropa by mohla do roku 2030 vyrábět 6 až 7,5 milionů tun obnovitelného vodíku. To by stačilo k pokrytí potřeb kontinentu pokud by se dodávky vodíku a e-paliv omezily na odvětví, která mají málo jiných alternativ, jako jsou lodní doprava, letectví a hnojiva. Podle studie jsou cíle EU v oblasti vodíku pětinásobkem toho, co bude skutečně potřeba k dosažení ekologických cílů bloku do roku 2030.

Geert Decock uzavřel: „Nejvyšší prioritou je nyní vytvořit skutečný trh pro obnovitelný vodík a elektrolyzéry v Evropě. To je dostatečně velký úkol a bude to vyžadovat laserově ostré zaměření na ta odvětví, která vodík nejvíce potřebují, zejména letectví a lodní dopravu. Z dlouhodobého hlediska bude muset dovoz vodíku hrát větší roli, ale je třeba splnit řadu důležitých podmínek, aby byl dovoz udržitelný.“

Studie ukazuje, že podle již oznámených investic by do roku 2030 mohly být v řetězcích dodávek vodíku v EU vytvořeny 2 miliony pracovních míst.