name | autoweek.cz
Česká republika vstupuje do vodíkové éry
05.11.2009 | Vladimír Rybecký | Aktuality
Otevření první čerpací stanice na vodík sloužící k doplňování paliva pro jediný zkušební autobus se může zdát nedůležitým. Opak je ale pravdou. Otevřením této první čerpací stanice se Česká republika zařadila mezi země, v nichž je možné zkušebně provozovat vozidla s palivovými články. A nemusí přitom jít jen o autobusy. Jako ukázka možných zkušebních provozů byl při slavnostním otevření čerpací stanice předveden i automobil GM HydroGen 4 s pohonem na palivové články. Jednalo se o jeden z deseti automobilů, které mají firmy v Berlíně už rok zapůjčeny k běžnému každodennímu užívání jako služební auta. V USA už několik stovek vozidel tohoto typu dostali zájemci zapůjčeno k běžnému několikaměsíčnímu užívání.
Otevření první čerpací stanice na vodík tedy představuje velmi významný krok k tomu, aby se i u nás mohlo začít pomýšlet na rozvoj technologie, o níž se předpokládá, že je tou nejperspektivnější v postupném nahrazování pohonných hmot na bázi fosilních paliv v dopravě. Proto se 5. listopad 2009 bude jednou vnímat jako den, kdy se také Česká republika vydala na cestu využívání vodíku v dopravě.
Zkušební autobus byl vyvinut za účasti českých odborníků pod patronací Ústavu jaderného výzkumu Řež. Vývoj začal v roce 2005 a následně bylo vytvořeno konsorcium FCZ - H2 BUS (Fuel Cell Czech H2 Bus). Konsorcium má 11 členů. Vzhledem k minimu finančních prostředků je tato činnost pro všechny zúčastěné neziskovou, získané zkušenosti z provozu vodíkového autobusu a vodíkové čerpací stanice významně přispějí ke zvýšení konkurenceschopnosti všech zainteresovaných partnerů tohoto projektu, který je spolufinancován ze Strukturálních fondů Evropské unie a Ministerstvem dopravy České republiky. Projekty Výzkumu a vývoje vodíkových technologií v dopravě a Realizace a provozu autobusu s vodíkovými palivovými články byly z 56,25 % financovány z Evropského fondu regionálního rozvoje EU a dotací Ministerstva dopravy. Příspěvek EU dosáhl 45,7 milionu Kč a národní spolufinancování 15,25 milionu Kč.
Autobus vyvinula společnost Škoda Electric na bázi vozidla Irisbus Citelis. Primárním zdrojem energie pro trakční elektromotory je soustava palivových článků dodaných německou firmou Proton Motor. V nich při oxidaci vodíku s kyslíkem obsaženým ve vzduchu na elektrodách vzniká elektrická energie a uvolňuje se vodní pára. Výhodou použití vodíku proto je provoz zcela prostý všech škodlivých emisí. Vodík pro palivové články je uložen ve čtyřech kompozitních nádržích na střeše. Vejde se do nich asi 20 kg H2 při tlaku 35 MPa.
Aby se mohl při provozu šetřit drahý vodík, kombinují se u autobusu tři systémy zdroje elektrické energie pro hnací elektromotory. Proto byl pojmenován TriHyBus, což je zkratka z anglického Triple Hydrogen Hybrid Bus. Dalšími zdroji elektrické energie jsou zde lithio-ionové akumulátory kombinované se čtyřmi superkondenzátory. Akumulátory mají kapacitu 10 kWh s maximem dodávaného výkonu 40 kW, zatímco u superkondenzátorů je to 1,2 kWh při kapacitě 4x 18 F, ale jejich špičkový výkon je podstatně vyšší - až 200 kW. Akumulátory a superkondenzátory se u TriHyBusu za jízdy dobíjejí pomocí rekuperace energie při brzdění či jízdě z kopce. Energie ze sekundárních zdrojů se využívá především při zrychlování, protože pro samotnou jízdu rovnoměrnou rychlostí postačuje relativně malý výkon palivového článku s malou spotřebou vodíku. Autobus dlouhý 12 m na jedno natankování vodíku, které trvá 8 až 12 minut, ujede 300 km.
Čerpací stanice na vodík byla vybudována v areálu dopravce Veolia na území chemického závodu Spolana Neratovice. Hlavním partnerem pro realizaci vodíkové čerpací stanice byla společnost Linde Gas. Ta zvolila osvědčené zařízení pro čerpání vodíku a současně s ním nainstalovala i zásobník na vodík a příslušné rozvody. Linde Gas je také dodavatelem vodíku pro tuto čerpací stanici.
Koncern Linde Group dlouhodobě spolupracuje na nejrůznějších výzkumných projektech na podporu vodíkového pohonu pro automobily. Linde Group při tom využívá své bohaté zkušenosti získané v mnoha oblastech práce s vodíkem - od jeho produkce, přes zkapalňování, dopravu a uskladnění až po jeho využívání. Linde Group se na mnoha místech světa podílí i na budování čerpacích stanic na vodík pro zkušební automobily a autobusy.
Čerpací stanice H2-450-20-20 HB má samoobslužný stojan pro jedno vozidlo. Stojan má rozměry 1,6 m x 0,7 m x 3,1 m. Pomocí plnicí přípojky WEH zde mohou tankovat nejen autobusy, ale i osobní auty.
Kompresní stanice je umístěna v masivním betonovém kontejneru. Vnitřní prostor stanice je z bezpečnostních důvodů fyzicky rozdělen na část s řídicí elektronikou, hydraulickým kompresorem a ostatní elektroinstalací a na část se zařízeními pro kompresi, rozvod a regulaci průtoku stlačeného vodíku. Veškeré zařízení v této druhé části je certifikováno pro Zónu 1 dle klasifikace nebezpečných prostorů IEC 60079 (ČSN EN 60079-10), tedy prostor, v němž může vzniknout výbušná atmosféra za normálního provozu.
Kompresní stanice má základní rozměry 5,0 m x 2,6 m x 2,9 m. Celkem pojme 2754 m3 (180 kg) plynu, který je uskladněn ve třech sekcích - nízkotlaké (4 svazky se 12 lahvemi po 50 l), středotlaké se 25 až 35 MPa (opět 4 svazky se 12 lahvemi po 50 l) a vysokotlaké s dotlačovacím kompresorem, umožňující dosažení provozního tlaku 35 MPa (350 bar) s průtokem 2580 m3/hod. Maximální plnicí tlak může být až 44 MPa (438 bar).
Čerpací stanici Linde Gas zásobuje vodíkem z Ostravy, kde se vyrábí ze zemního plynu. Odtud se bude dvakrát měsíčně dovážet do Neratovic trailerem - ročně asi 40 000 m3.
Ústav jaderného výzkumu Řež se zaměřuje na vývoj a výzkum nejperspektivnějších technologií v oblasti energetiky, průmyslu a zdravotnictví. Jednou z nich je i vodíkové hospodářství. Proto se ÚJV Řež zaměřuje na uplatnění jaderné energie při výrobě vodíku. Je členem platformy pro vodík a palivové články, jejímž cílem je koordinovat a akcelerovat aktivity spojené s energetickým využíváním vodíku v Evropské unii. Výzkum se zabývá možnostmi výroby vodíku s využitím současných jaderných zdrojů i možnostmi, které poskytnou nové typy vysokoteplotních jaderných reaktorů s přímým rozkladem vody. V rámci mezinárodních programů se ÚJV Řež podílí na projektu vývoje vysokoteplotních reaktorů VHTR. V současné době jsou na světě dvě pokusná zařízení tohoto typu - v Číně a JAR. Podle generálního ředitele ÚJV Aleše Johna lze předpokládat praktické využívání této technologie během 10 až 15 let.
Další informace: viz Tisková zpráva Linde Gas.
Další články
© 2024 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz