name | autoweek.cz
Ani stovky bilionů eur na dekarbonizaci klimatické změně nezabrání
06.08.2024 | | Aktuality
Jak uvádí Milan Smutný v komentáři pro Médium.cz, ani biliony eur vynaložené na dekarbonizaci a zchudnutí občanů růst teploty na Zemi neomezí. Planeta Země opakovaně zažívá klimatické změny, nynější dekarbonizační pokus ji odvrátit je nesmyslný. Přinášíme hlavní myšlenky z textu.
Na Západě i v ČR se rozhořela debata kolem nákladů dekarbonizační politiky, která hrozí rychlým zchudnutím občanů a propadu ekonomik západních zemí. Legitimní je otázka, jaký cíl bude ve snaze snížit oteplování Země dosažen. Výsledky jsou tristní.
Vláda premiéra Petra Fialy se jakoby probudila ze zeleného snu. 17. července na tiskové konferenci její místopředseda a ministr financí Zbyněk Stanjura za přizvukování svého šéfa a premiéra Petra Fialy prohlásil, že česká vláda prý nepřipustí realizaci klíčové součásti ideologie Green Deal v podobě nových emisních povolenek ETS2. Ty mají zdražit bydlení a benzin a naftu v důsledku uvalení nových emisních daní na topení uhlím, zemním plynem a ježdění auty se spalovacími motory. To se stalo obrovským tématem českých médií pod zkratkovitým titulkem „Green Deal po česku“. Čekají nás brzy krajské a senátní volby a také za rok klíčové volby sněmovní. Takže se vysílají nové voličské signály.
Za schválení ideologie Green Deal v roce 2019 má máslo na hlavě tehdejší premiér za ANO Andrej Babiš. Svůj souhlas vyhandloval za (v korunách) biliónový objem dotací pro Česko. Jako nekorunovaný král v příjmu dotací pro svůj koncern Agrofert Babiš pochopil, že podvolit republiku zelené tranzici je pro něj osobně maximálně výhodné. Ovšem dobře zelenou mastí naolejovaný stroj Green Deal se rozjel až s legislativním balíčkem Fit for 55, který ideologii Green Deal proměnil v čin. A zde už najdeme podpisy vlády premiéra Petra Fialy, který ještě v roce 2014 na kongresu ODS tvrdil, že „z Bruselu nevzešlo nikdy nic dobrého“. Pak stačilo udělat z pytláka hajného. Nebraly konce uznalé pochvaly a polibky od šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové a poklepávání na ramenou od jejího místopředsedy a „cara“ zelené transformace Franse Timmermanse, jak se Česká republika za předsednictví v Evropské radě iniciativě chopilo realizace zelené tranzice. Dokonáno jest.
Jestliže nyní špičkoví politici ODS zjišťují, že sociálně-ekonomické dopady této politiky budou pro české občany na jedné a pro zájmy o znovuzvolení usilujících politiků na straně druhé zničující, pak je třeba se ptát, jaká byla kvalita klíčových vládních dokumentů, že vláda ČR nebyla schopna dohlédnout dopady svého rozhodování?
I zásadní poziční dokument ve prospěch politiky zelené politiky EU a revize emisních povolenek zpracovaný ministerstvem životního prostředí 10. října 2021 (za řízení Richarda Brabce z ANO) konstatoval, že „ČR považuje revizi směrnice k EU ETS za důležitou součást balíčku Fit for 55. Podle názoru ČR jsou základní principy návrhu dobrým základem pro další diskusi v Radě EU i v EP. Tato pozice současně představuje prvotní pohled na představený návrh a bude průběžně aktualizována.“ Jak dokument, podepsaný tehdejším a stále současným ředitelem odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva Pavlem Zámyslickým, ale upozorňuje: „v případě některých návrhů absentuje hlubší analýza dopadů na jednotlivé členské státy, což je problematické zejména s ohledem na plánované vytvoření nového systému ETS pro budovy a silniční dopravu, kde je důvodné očekávat nezanedbatelné sociální dopady“.
Takže co udělala Fialova vláda od převzetí moci, aby diskuse nad těmito záměry v EK, Radě i EP skončila jinak, než si nyní uvědomila? Budou se snad chtít politici ODS vymlouvat, že ministerstvo životního prostředí je pod vládou lidoveckého ministra Petra Hladíka a jeho (neúspěšné) touhy získávat politické body rozdělováním mnohamiliardových zelených dotací? Nebo že energetická politika státu je ovlivněna chabou kompetencí ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkela za STAN, jehož vládní nominace za možného komisaře Evropské komise je vnímána jako zbavení se neoblíbeného kolegy „vykopnutím“ do vyšší pozice?
Pokud chce ODS něco zásadního udělat, bude si muset jednak udělat pořádek v koalici a vymezit se proti zeleným eurohujerským partnerům. Ale podstatnější úkol spočívá v tom, že by předseda ODS a premiér Petra Fiala a jeho tým osobním nasazením musel získat příslušnou kvalifikovanou většinu v členských zemích EU (s důrazem na postkomunistické členské státy) pro změnu politiky Green Deal, konkrétně v aplikaci nových emisních povolenek ETS2. Jinak se vystoupení ministra Stanjury a premiéra Fialy ze 17. 7. stane mlácením prázdné slámy s negativním dopadem pro další volby.
Vraťme se však ke klíčovým a naplánovaným dopadům politiky Green Deal pro Česko. Od roku 2026 se začne účtovat emisní clo na dovoz surovin a výrobků, jež EU tvrdou emisní politikou vyhnala z Evropy. Takže cement, ocel, energie, umělá hnojiva apod. budou zatíženy dovozními cly a tyto komodity tak zásadně zdraží. Ve stejném roce bude uvaleno emisní clo na leteckou dopravu, což zásadně zdraží letenky a asi logicky zdražením letenek omezí masovou turistiku mj. do středomořských států EU.
Od roku 2027 se začnou po předchozích letech „monitoringu“ uplatňovat emisní povolenky ETS2 na bydlení a dopravu. A protože se bude ničením energetických zdrojů a těžkého průmyslu snižovat výnosnost emisních povolenek EU ETS z této oblasti, poroste tlak na zdražení povolenek ETS2 na bydlení a pohonné hmoty. Takže například 50litrová nádrž benzinu nemusí zdražit „jen“ o 150 korun, ale zřejmě až o 750 korun proti stávající ceně. Cena emisní daně za topení uhlím má být cíleně likvidační, za plyn v řádech zdražení o desítky procent. Reálně ostatně hrozí, že nejpozději v roce 2027 všechnu uhelné doly v Česku pro nerentabilitu zavřou.
Evropská unie a další země Západu se rozhodly, že spasí svět od hrozby klimatické změny tím, že omezí emise oxidu uhličitého až na nulu. Poradenská firma McKinsey odhadla, že dosažení nulové čisté spotřeby do roku 2050 bude celosvětově stát 275 bilionů dolarů (v české měně těžko představitelná částka 6,33 trilionu Kč). Připočteme-li velmi konzervativní 60% překročení nákladů, které zohledňuje skutečnost, že většina potřebných technologií ještě nebyla vynalezena, zvýší se tento odhad na 440 bilionů dolarů. To je přibližně 15 % HDP celé planety, a to každý rok po celá desetiletí. Vše financováno dluhem, který nemůže být nikdy splacen, protože růst potřebný k jeho splacení je zničen činností financovanou zase z dluhu.
Ovšem dekarbonizační úsilí se soustřeďuje na země Západu, které by musely na tyto cíle investovat mezi 22 až 35 % svého HDP ročně. Největší emisní znečišťovatel planety, Čína slibuje, že se dekarbonizací začne „vážně zabývat“ po roce 2060. Mezitím Čína v průměru každý týden zprovozňuje dvě velké nové uhelné elektrárny, když říše středu ročně spaluje více než polovinu z 8,5 miliardy tun uhlí využívaných ve světě v energetice. Indie postupuje ve využívání uhlí ještě výrazněji následovaná Indonésií či Vietnamem a dalšími rozvojovými státy, které v uhlí, ropě a zemním plynu vidí reálnou šanci na růst národní ekonomiky a životní úrovně svých obyvatel, a to po vzoru vyspělého Západu.
V České republice bude jen do roku 2030 nutno na zelenou transformaci vydat navíc 3,5 bilionu Kč (roční státní rozpočet má výdaje asi 2,3 bilionu Kč), z toho 1,5 bilionu mají krýt dotace. Další dva biliony mají zaplatit podniky a domácnosti, tedy 400 miliard Kč ročně. Navzdory proklamacích o budoucím zúročení těchto zelených projektů to podváže investiční aktivitu českých podniků a prudce ochudí české domácnosti.
A co za to zchudnutí Česká republika, EU a západní svět dostane? Jaké jsou skutečné dopady těchto opatření na globální klima? Na tuto otázku hledal odpověď ekonom Dr. Benjamin Zycher z konzervativního think tanku American Enterprise Institute. Nedávno prezentoval své poznatky na konferenci pořádané Evropským institutem pro klima a energetiku ve Vídni. Dr. Zycher analyzoval hodnotu, o kterou by klimatická opatření zmíněná na začátku mohla snížit globální teplotu do roku 2100. Jím vypočtené hodnoty vycházely z několika oficiálních analýz o snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050, které extrapoloval v časové ose na dalších 50 let a zohlednil dvě předpokládané citlivosti klimatu: scénář se zvýšením teploty o 2,0 °C a scénář se zvýšením teploty o 4,5 °C. Vyšší hodnotu považuje Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) za maximální do roku 2050.
Obrovské dekarbonizační úsilí 27 zemí EU včetně Česka, jež podryje sociálně-ekonomickou a politickou stabilitu, do konce století pomůže snížit oteplování planety o 0,052 °C v případě růstu o 2 °C a o 0,087 °C v případě růstu průměrné teploty na Zemi do roku 2100 o 4 °C. Na celé planetě se růst teploty pozastaví o 0,206 °C, respektive o 0,343 °C.
Zycherovy závěry korespondují s výpočty dánského statistika Bjorna Lomborga, který konstatoval, že kdyby všech 300 milionů osobních aut v Evropské unii bylo přeměněno na elektromobily, teplotní změnu do roku 2100 by to směrem dolů ovlivnilo jen v řádu tisícin stupňů Celsia. Také nositel Nobelovy ceny William Nordhaus konstatoval, že adaptace místo investic do snahy zmírnit klimatickou změnu je nejefektivnější a nejlevnější cestou pro lidstvo.
Ovšem klimaticko-průmyslový komplex (terminus technicus Bjorna Lomborga) chce prostřednictvím vyvolávání klimatické hysterie ovládat lidi na celém světě strachem, aby pokorně přijímali jak své prudké zchudnutí v zájmu údajné záchrany planety, tak obrovské přesuny majetku ve prospěch zelené lobby. A to při současném pokusu řídit spotřebu, výrobu a myšlení lidí v nové formě neomarxistické ideologie zahalené do zelené barvy.
Text Milan Smutný
Foto: EC - Audiovisual Service
Další články
© 2025 autoweek.cz. Veškerá práva vyhrazena | O autoweek.cz